Tábor 2011 Mohykáni - Beskydy

30.07 - 13.08.2011

   Má slova jsou jako hvězdy, nezaniknou. Každý kousek této země je mému lidu svatý, každé lesknoucí se jedlové jehličí, písečné pobřeží, mlha v tmavých lesích, každá paseka, každý bzučící hmyz je v myšlenkách a zkušenostech mého lidu svatý. Míza, která stoupá ve stromech, nese vzpomínku rudého muže. Jsme částí země a ona je částí nás. Vonící květiny jsou naše sestry, srnci, kůň a velký orel jsou našimi bratry. Skalnaté výšiny, úrodné louky, teplo z těla poníka a člověka – to všechno patří do jedné rodiny. Máme potěšení z těchto lesů. Třpytící se voda, která proudí v potocích a řekách, není jenom voda, nýbrž krev našich předků. Prchavý obraz v průzračné vodě jezer vypráví o tradicích a událostech ze života mého lidu. Zurčení vody je hlas mých předků. Řeky jsou našimi bratry – zahánějí naši žízeň. Řeky nesou naše kanoe a živí naše děti. Musíte si pamatovat a učit své děti, že řeky jsou našimi i vašimi bratry, a musíte být od nynějška k řekám dobří, tak jako ke každému jinému bratru. Indián má rád tiché šelestění větru, který hladí hladinu rybníka, vítr vyčištěný poledním deštěm nebo těžký vůní borovic. Vzduch je drahocenný pro rudého muže, neboť všechno sdílí ten samý dech. Zvíře, strom, člověk – ti všichni sdílí tentýž dech. Vzduch se dělí o svého ducha s veškerým životem, ve kterém je obsažen. Vítr dal našim otcům první dech a přijme jejich poslední. A vítr musí dát také našim dětem životní sílu.
Řeč náčelníka Seattla

Kronika Mohykánů ( fotografie, povídání o jednotlivých dnech, časopisy, zpěvník ) je k nahlédnutí zde zde.

Komentář: tom
Organizátor: T.O.TOMPAS VLCI