Oddíl T.O.TOMPAS VLCI se od letošního roku začíná věnovat náročnějším aktivitám, z toho důvodu dochází k dočasnému pozastavení akcí pro děti a mládež do 18-let.

   Chtěli bychom touto cestou vyjádřit své poděkování turistickému oddílu VLCI, za velkorysý dar pro naši mateřskou školu.

   Věřte, že není nic snazšího, než vybírat, naložit do vozíku a posléze si odvézt hračky, které jsou dány našim dětem od srdce.

Máme dobrý pocit z toho, že to „nové září" bude o to krásnější a pro všechny naše zdravé i handicapované děti pestřejší. Hřeje nás při tom vědomí, že i přes to, že je dnešní doba velmi hektická, stíhaná ještě dozvuky finanční krize, kdy každý šetří, najde se subjekt, který má velké sociální cítění. Nejsou to prázdná slova! Víme, že se už dlouhodobě podílíte na mnoha významných akcích s dětmi, projektech, a již nejednou jste nám podali pomocnou ruku. Naše děti chválabohu nežijí v těžkých životních podmínkách a pro naše zařízení Vaše podpora a pomoc má obrovský význam. Je to dar velmi šlechetný, který svědčí o tom, že Vašem turistickém oddílu jsou lidé s vysokou morálkou, velkou dávkou empatie a širokým srdcem.

Ještě jednou upřímné děkuji za celý kolektiv, za děti i za rodiče.

Přejeme všem Vlkům, vlčicím a malým vlčatům mnoho úspěchů.

   Má slova jsou jako hvězdy, nezaniknou. Každý kousek této země je mému lidu svatý, každé lesknoucí se jedlové jehličí, písečné pobřeží, mlha v tmavých lesích, každá paseka, každý bzučící hmyz je v myšlenkách a zkušenostech mého lidu svatý. Míza, která stoupá ve stromech, nese vzpomínku rudého muže. Jsme částí země a ona je částí nás. Vonící květiny jsou naše sestry, srnci, kůň a velký orel jsou našimi bratry. Skalnaté výšiny, úrodné louky, teplo z těla poníka a člověka – to všechno patří do jedné rodiny. Máme potěšení z těchto lesů. Třpytící se voda, která proudí v potocích a řekách, není jenom voda, nýbrž krev našich předků. Prchavý obraz v průzračné vodě jezer vypráví o tradicích a událostech ze života mého lidu. Zurčení vody je hlas mých předků. Řeky jsou našimi bratry – zahánějí naši žízeň. Řeky nesou naše kanoe a živí naše děti. Musíte si pamatovat a učit své děti, že řeky jsou našimi i vašimi bratry, a musíte být od nynějška k řekám dobří, tak jako ke každému jinému bratru. Indián má rád tiché šelestění větru, který hladí hladinu rybníka, vítr vyčištěný poledním deštěm nebo těžký vůní borovic. Vzduch je drahocenný pro rudého muže, neboť všechno sdílí ten samý dech. Zvíře, strom, člověk – ti všichni sdílí tentýž dech. Vzduch se dělí o svého ducha s veškerým životem, ve kterém je obsažen. Vítr dal našim otcům první dech a přijme jejich poslední. A vítr musí dát také našim dětem životní sílu.
Řeč náčelníka Seattla

Kronika Mohykánů ( fotografie, povídání o jednotlivých dnech, časopisy, zpěvník ) je k nahlédnutí zde zde.

   Představ si na obloze veliké ohnivě zářící slunce, cítíš jeho žár a musíš přimhouřit oči, aby jsi ten pohled snesl. Když už to nemůžeš vydržet, sklopíš zrak a pod sluncem uvidíš svět. Svět širých plání, vysokých štítů hor, zpěněných potoků a jezer plných ryb. V dálce tě oslní nekonečná modř oceánu splývajícího s oblohou. Při bližším pohledu spatříš prchající laně z dosahu elfských luků, ve výhni se ohýbající čepel meče pod rukama trpaslíků, snop jisker vyvolaný lidským mágem. Spatříš hrady, vesnice, města, obory, sedláky žnoucí obilí, honáky ženoucí stáda, trhovce vychvalující své zboží, lapky proplétející se davem. Slunce se schovává za těžký mrak, znatelně se ochladí, naskočí ti husí kůže, zrychlí se ti dech a před tebou stane armáda orků valících se jako povodeň a plenících tento svět. Přepadne tě beznaděj a obrovský žal, že všechno to krásné ze světa zmizí. Z dýmu před tebou vystoupí zlaté věže, nedobytné hradby a modrožluté vlajky posledního města lidského odporu, Stormwindu - Burácejícího větru (nemá to nic společného s Mečem ;-) ). Stáváš se jedním z prchajících a vstupuješ městskou branou do bezpečí. Na krátkou chvíli se cítíš sám a opuštěný, ale když se rozhlédneš kolem sebe, vedle tebe stojí skupinka podobně zbídačených lidiček. Nejsi sám. Ujímají se tě starší zkušení bojovníci střežící klid města a k tvému překvapení, se neptají na tvé válečné dovednosti, ale na původní řemeslo. Ve městě je třeba všech profesí pro jeho zdárný chod. Místní časopis hledá zvědavé novináře a šikovné malíře pro svůj plátek. Šperkařství potřebuje zručné umělce. Řezbáři chybí učedníci. Bylinkářce někdo na sběr a třízení bylinek. A pokud zrovna žádné řemeslo neumíš, nevadí, naučíš se nějaké nové ... Nahlédl jsi do dálek hvězd, ochutnal moc lektvarů, pocítil sílu ohně a lan a v neposlední řadě zakusil i rachot bojové vřavy. Abys, ve městě mohl žít, musel jsi být lidem něčím užitečný a prospěšný. Musel jsi plnit své povinnosti, dbát na řád a pořádek a pomáhat těm pomalejším a méně šikovným. Protože přežití města nezáviselo na jedinci, ale na spolupráci všech jeho obyvatel. Ve městě jsi nalezl útočiště, nocleh i práci. Prošel jsi výcvikem i bojem. Stanul jsi tváří v tvář svému strachu, Viddlakovi i Temnému portálu. Hodně zážitků na čtrnáct dní. Ještě stále k tobě z dálky doléhá zvuk houslí a zpěvu. ,, Tu noc jen stěží každý z nás usínal, jakoby Bůh tou bouří varoval, vy hloupí lidé ve zbrani není mír...,,

Kronika města Stormwind je k nahlédnutí zde zde.

   Do hlavní nabídky přibyla nová položka -videa-. Uvidíte zde většinu oddílových akcí zvěčněných na kameru.

...ticho visící podivně ve vzduchu a věštící v blízké budoucnosti krvavé boje, pulsuje a zvuky zbraní jsou slyšet každým dnem blíž a blíž... tMo severský lesní muž už své dva meče k boji připravuje, jdou vsí podivné zvěsti, že v boji nad nikým se neslituje, ostřím svých vzácných mečů už uťal mnohé hlavy nepřátel. Dáin Tento - udatný trpasličí král, už uspořádal lesní bál a k boji železný Hlavomat ukoval. A v dálce také vidím Daru, princeznu bojovnici nikdy nespící, tětivu luku napíná a svůj cíl jistě ve svém oku má. Přichází houfy bojovníků co chtějí naši vesnici zbavit hříchů. Bojovník jménem Aragon má udatné srdce silné jako zvon. Bojovník statečná Ovečka, zachránit svůj lid nikdy nemešká. Mezi všemi hrozivý skřet Čmoud podivně se proplétá, nikdo však netuší kdy od něj přijde odveta. Akret šílená elfka své tajné pikle kuje, snad nám poklad přinese z ohnivé dračí sluje. Pak je tu kouzelnice dobrá převelice ta první dá všem naději a světlo svíce. A všech čarodějů je tu rej, tak hudbo nahlas sladce hrej! Šaman HabaDaman svá kouzla pro bojovníky připravuje, do rytmu vánku tu Elfka motýlek proužkovaná poletuje. U hrobky stojí stará čarodějka na jméno Čabrakajda slyšící, osudy bojovníků z koule věštící a zkrvavené rány z divokých bojů léčíci. Uprostřed lesa divoženky Lilú s Lilitú skotačí a dovádějí, své čarodějné rejdy provádějí. A skřítek alchymista Epo kostkovaný zvědavě rozhlíží se na všechny strany, copak má asi za lubem až k pokladu se proklubem? A naše Elfka rybka brejlovatá, pořádá bujaré oslavy a krajem zpráva jde, že nemůže hledati s námi poklady. Nevadí rybko, tak hoj zas příště, my budem se Tě držet jako klíště:-)... tak spěchejte na pomoc do boje i vy ostatní a zapište svoje jména do tajné listiny podzemí království ohně... - více -