Království ohně - Široká Niva

07.03 - 09.03.2008

   „Slyšte udatní rekové, vydali jsem se do zapadlé, bohem opuštěné vesnice, kterou sužuje odvěké zlo….vydali jsme se na lov draka“ Těmito slovy nás udatný rytíř přivítal, když jsme dorazili na místo. Všude kolem byla tma a zlověstné ticho. Větrem poletoval popel a vzduch byl cítit sírou. Máme dva dny na to, abychom se vycvičili do boje s drakem a to po všech stránkách. Tedy nejen v síle a rychlosti, ale umění i v léčitelství, odvaze, bystrosti a různých dovednostech. Všechny tyto schopnosti jsou pro boj důležité a budou ohodnoceny bojovými body, které se v závěrečné bitvě promění v životy. Pro náš velký počet jsme se rozdělili na dvě družiny. Splašená kuřata s vůdcem Králíkem Imperátorem a Mýdlové bublinky v čele s Katem Mydlářem. Vrhli jsme se do luštění zmatené zprávy, kterou jsem dostali od vesničanů a která byla našim jediným zdrojem informací. Slovo za slovem jsme skládali do příběhu, když jsme byli vyrušeni ostrým výkřikem. „Útóóóóóóóók, rychle k hradu!!“ Pelášili jsme k hradnímu úkrytu vesničanů a už z dálky bylo vidět hořící trosky, zřejmě pozůstatek nedávného boje. Když jsme přišli blíž, spatřili jsme cákance krve. Hrad byl zavřený a zabarikádovaný ze všech stran. Jen v horním okně se ustrašeně otevřela škvírka, „Už je pryč?!! Je už pryč?“, vyděšeně se ptal skřehotavý hlas. Dozvěděli jsme se, že jeden z vesničanů byl přepaden, když chtěl dojít pro zásoby. K naši smůle měl s sebou klíč od hradu. Vydali jsme se tedy po krvavé stopě nešťastníka. Netrvalo dlouho a našli jsme tělo. Oběť v poslední smrtelné křeči klíč spolkla a tak nám nezbylo, než jej vylovit z roztrhaného žaludku. Konečně jsem se dostali do pevnosti. Jako první díky od vesničanů jsme dostali chutnou večeři. Tím jsem ale bohužel dojedli poslední hradní zásoby. Další úkol byl jasný. Vydali jsme se tedy do lesa a doufali, že křídla noci nás alespoň trochu ochrání před těmi dračími. Museli jsme vysbírat všechna pole a sazeniště, která byla osvětlena jenom svíčkou. Některá byla ale dost daleko od hradu a cesta pro ně byla nebezpečnější, za to bojové body o to cennější. Z nasbíraných zásob nám kuchaři připravili druhou, o něco menší, ale chutnější večeři a my doufajíce, že jsme v bezpečí, jsme odpočívali. Opak byl pravdou. Náhle zhasla světla a mohutná křídla tloukla tvrdými údery o stěny hradu. Strach nás ovládl a všude byl zmatek a křik. To bylo naše první setkání s drakem. Probrali jsme se ze zděšení a opět namáhali hlavičky jak do hradu dostat zpátky světlo. Naši jedinou šanci bylo Temné světlo. Jasný a hřejivý plamen, který nikdy nezhasíná a každému poutníkovi poskytne útěchu světla, a který jediný může opět zapálit naše pochodně. Abychom se vyhnuli prozrazení, do lesa pro Temný oheň jsme se vydali každý zvlášť. Bez světla a v úplném tichu. Naše odvaha byla ohodnocena dalšími body pro boj. Tak se na naši pevnost vrátilo světlo a my jsme konečně ulehli ke spánku, který dnes ale klidný nebyl. Jedním okem jsme stále pozorovali oblohu. Jasné ranní slunce nám osvěžilo mysl, a tak jsme se nadšeně vrhli na další přípravy k boji. Po probuzení jsme přečetli zprávu od vesničanů a dozvěděli se tak o tom jak to všechno začalo a jak drak slétl na naši zem. Ale když jsme vstali, pozlobila nás další drakova kulišárna. Všechny naše boty byly rozházené po louce, a tak jsme se pro ně vydali v závodu o další bojové body. Posilnili jsme se snídaní a taky vypulírovali pusy. V tom v dálce zařehtali koně a k nám si to vesele drkotal kočár. Dvě princezny nás poctily svou přízní a my jsme si už v duchu plánovali jak je jako pojistku předhodíme drakovi. Princezny se nám trochu předvedly a ukázaly taky své dovednosti a my jsme se s jejich povzbuzováním vydali pro důležitou potřebu k boji. Tedy zbroj. Ale výroba zbroje není jednoduchá věc. Je k tomu potřeba mnoho jiných věcí, jako železo, dřevo, nebo kůže. A tak jsme zpod rukou naštvanému zbrojnoši, kradli potřené suroviny ze kterých jsme složili brnění, meč, helmu a další potřeby. „Co to je ale je? Že by jablko sváru v našich řadách.“ Naši povedení vůdcové totiž chodili tajně do spižírny ujídat hradním kuchařům zásoby. Ti si nenechají nic líbit a vyzvali naše vůdce na souboj. Se zatajeným dechem jsme sledovali jak klání dopadne. Ale naši nezkušení vůdci proti ostříleným vesničanům neměli mnoho šancí a výsledek byl vcelku jasný. Družiny se tedy vydaly pro své kapitány a donesli je do tepla hradu, zatímco oni se vydali shánět potřeby na lektvar, který by je rychle uzdravil. To však nebylo nijak jednoduché, a tak podle množství sehnaných přísad nabyl lektvar na účinnosti a umění léčit bylo ohodnoceno bojovými body. „Možná naše poslední jídlo...“ říkali si někteří, když jsme obědvali na teplém slunci. Obloha se zdála jasná, nikde ani stopy po stínu dračích křídel a proto jsme se mohli najíst na čerstvém vzduchu. Po krátkém odpočinku jsem se začali chystat k cestě na Dračí hrad. K sídlu našeho úhlavního nepřítele. S sebou jsme brali jen to nejnutnější a hlavně zbroj. Vesničané nám popřáli mnoho štěstí. Protože nás přípravy dost zpozdily, dlouhou cestu jsme si zkrátili jízdou na voze a pak už jsme se podle staré mapy ubírali stále vzhůru k hradbám Dračího hradu. Vedly nás značky stopaře a cestou jsme se při plnění zapeklitých úkolů ještě naposledy trénovali k boji. Kopec byl stále strmější, snad nějaká hrozná dračí kletba nám tížila kroky. Slunce ušlo velký kus cesty, než jsme se dostali k vrcholu. Se zbrojí při ruce jsme se už chystali vyzvat draka na souboj. V tom se zpoza vysoké hradby vynořilo ošklivé fousaté stvoření. Jako zástupce draka nám oznámil, že kvůli našemu pomalému postupu mu ani nestojíme za to, aby se s námi utkal. Ale jako malou omluvu, za to že má drak na práci důležitější věci a úctu k naši vytrvalé píli, nám zde zanechal svůj poklad. První zmínka o tom, že na nás drak nemá čas nám vyrazila dech, ale při zmínce o pokladu už to tak špatná zpráva nebyla. Za těžkým kamenem byla ukryta naše odměna. Po krátkém odpočinku jsme se vydali zpět a rychlé slézali strmý svah. Cestu zpátky jsme zvládli skutečně rychle ale povoz, který nás sem přivezl podlehl nečekané nehodě. Nezbylo nám než čekat na další projíždějící vůz. Ani při čekání jsme ale nezaháleli. V družstvech jsme poměřovali rychlost. Závodili jsme v běhu na mnoho způsobů a stále sbírali bojové body. Kdo ví, třeba se s drakem ještě utkáme. Procvičili jsme i naše smysly a vyzkoušeli jaké to je chytit protivníka, když máme poraněné oči. Jako další jsme prověřili naši schopnost spolupráce. Vytvářeli jsme spletité obrazce a společně přemýšleli nad jejich stavbou. A protože princezny a vesničané už se na nás jistě těší, přichystali jsme si několik vtipných scének pro jejich pobavení. Ve veselém nacvičovaní jsme strávili zbytek čekání. Pak už nás konečně vůz dovezl k našemu hradu. K úkrytu jsme se dostali plížením s úmyslem trochu vystrašit jednu z princezen tím, že jí uneseme. Ale druhá strana nás přelstila. Dlouhý večer jsme strávili v bujarých oslavách zpěvem, hraním na kytary a loutny a předvedením divadla. Divoké veselí trvalo až do pozdních hodin. Přestože jsme se třetí den už chystali k odjezdu, naši přípravu k boji jsme zakončili procvičením v dobývání nepřítele. Strháváním šátků jsme brali životy a snažili se ukrást nepřítelovu zástavu. A tak přestože ke skutečnému boji nedošlo, jsme se po třech dnech tréninku stali plně vycvičenou družinou vhodnou ke skolení draka. Zbytek dopoledne jsme strávili v uklízení námi zaneřáděného hradu a přípravou k odjezdu. Kuchaři se s námi rozloučili chutnou baštou, princezny něžným zamáváním šátku a vesničané pevným stiskem ruky. Pak už se naše kroky ubíraly zpět do naší domoviny. V hlavě nám bloudila myšlenka zda výprava byla úspěšná. Drak nebyl zabit, ba ani poraněn, ale poznal, že jsou mezi námi takoví, kteří by ho dokázali skolit. A nové zkušenosti a znalosti, plno zábavy a bohatý poklad byly našim největším vítězstvím.

Komentář: karča
Zdravotník: tom
Kuchaři: totok, bud
Organizátor: karča, tom