Mise Sibiř Airsoft - Široká Niva

13.11 - 15.11.2009

   Tak jsme se v nočních hodinách vylodili na další bojové misi jednotky Vlci ve vesničce Široká Niva. První úkol: zajistit okolí a bezpečně se přesunout na základnu. V mírných rozestupech a s očima i ušima nastraženýma jsme dorazili až k chatě a po krátké průzkumné misi jsme shledali místo bezpečným. Dokonce jsme se odvážili rozdělat oheň. Když jsme však chtěli připravovat jídlo, hlídky spatřily nepřítele. Rychle jsme si určili pozice a schovali se na strategická místa. V noční tmě se však velmi těžko hledal nepřítel, jen náš sluch nám mohl pomoci nepřítele odhalit. Brzy padly první výstřely. A pak už se temnou nocí rozléhal hluk boje. Nepřátelé byli brzy zahnáni a my jsme se poté ukryli do bezpečí základny. Zbytek večera probíhal v poklidu. Dobrá večeře nás připravila na noční a dalekou stezku odvahu. Všichni ji bezpečně zvládli a teprve v pozdních hodinách jsme ulehli ke spaní. Teplé sluneční paprsky, které nás ráno vytáhly z pelíšků, nám přímo slibovaly krásný den. Jenom co jsme zbaštili snídani a trochu protáhli ztuhlé údy, přišel boj. Nepřítel nezahálel ani v tak pěkném dni. Celé dopoledne proběhlo v tomto duchu. Nepřátelé se pořád rojili z lesa a my jsme znova a znova bránili naší základnu. Mnoho munice a mnoho obvazů se spotřebovalo za tohoto půl dne. Kolem poledne měla přijet naše významná posila. Vydali jsme se tedy poskytnout jim ochranu a nerušeně je provést na základnu. Ale nepřítel opět pokoušel naši ostražitost. Naštěstí se podařilo všem projít přes nebezpečnou palbu. Po vydatném obědě jsme se vrhli do výroby bomb, zlepšení a opravení našich zbraní, ošetření raněných a nácviku všeho důležitého pro boj. Po této důkladné přípravě jsme se rozhodli sami zaútočit na jejich základnu v lese. Vydali jsme se tedy po jejich stopách a brzy našli nepřítelův úkryt. Byli jsme zasypáni kulometnou palbou. Skrývali jsme se v houští, utíkali a stíhali nepřítele a náboje ubývaly tak rychle, jako přibývalo zraněných. Konečně se nám podařilo nepřátele vytlačit na místní kopec, kde už neměli sílu nám vzdorovat. Vydali jsme se pak na cestu zpět, když jsme byli nečekaně přepadeni. Poslední zbytky nepřátel se skrývaly v houští a za stromy a vybíjely si svůj hněv. Ale ani oni neutekli našim kulkám a přesně mířeným ranám. Rozprášili jsme i poslední zbytky jejich oddílu. Celý večer jsme už jen nacvičovali boj, užívali si hodování u ohně a hraní her. V pozdní noci jsme se vydali na průzkum a cvičnou misi do blízké továrny. Nedbali jsme příliš na opatrnost a domnívali se, že všichni nepřátelé byli poraženi, když vtom se k nám noční tmou nesly kroky a tlumené hlasy. Tohle ale byl někdo jiný. Bylo třeba se stáhnout a nechat jen průzkumnou jednotku. Naše rozvaha se nakonec ukázala užitečná, protože jsme zjistili, že ti noční návštěvníci byli pouze civilisté. Na základně jsme pokračovali v radovánkách, seděli a povídali si u ohně, zkoušeli dobýt zamčenou chatu, no a před spaním jsme si ještě chvíli zazpívali u kytary a potom už vlezli do postelí. Naše unavená těla usnula velmi rychle. Ráno a celé dopoledne uteklo jako voda. Sbalili jsme, uklidili a zametli všechny naše stopy. Naposledy jsme si párkrát zastříleli a potom už utíkali na vlak, který nás odveze domů, dokud se tady opět nevrátíme.

Foto: velká kača, karča, tom
Komentář: karča
Kuchaři: každý sám sobě
Organizátor: T.O. TOMPAS VLCI